Noise Party VIII – čti ósm!

PÁTEK:
19.00 —— Depakine Chrono
20.00 —— Pretty Old Sound
21.00 —— Fat Old Donald
22.00 —— Sister Body
23.00 —— The Kurws
24.00 —— Molly
SOBOTA:
12.00 —— 16-00 – fotbalový turnaj
16.00 —— Sýček
17.00 —— Oswaldovi
18.00 —— Rouilleux
19.00 —— The Ills
20.00 —— Prügelknabe
21.00 —— Květoslav Dolejší
22.00 —— Eine Stunde Merzbauten
23.00 —— Tumido
24.00 —— Massola
01.00 —— Svěcení Nové Varny

Celý příspěvek

Jambinai – A Hermitage 90%

Unknown

Jelikož jsem na základce chodil docela často za školu, nikdy jsem se pořádně korejsky nenaučil. Jelikož tedy ničemu o nich napsanému nerozumím a souběžně i kvůli tomu, že jsem líný, vám můžu o této kapele říct asi jen toto: jsou z Koreje. A hrajou metal. A používají k tomu klasický korejský hudební nástroje jako piri, geomungo, taepyoungso a haegum. A vypadají takhle:

44aa8869-4022-46a6-8ac5-5cc6a1b6b77f-620x372

A znějí takhle:

A jejich nový album A Hermitage je za 9/10 a je v Dropboxu a já kadím bobky.

 

 

 

 

WWWAR MIXTAPE 6 atd

Dobrý den všichni.

Euro nám zdárně pokračuje a lingvistická omáčka z televizních reproduktorů vedená arcivévodou gramatiky Ole Gunnarem Švancarou a mistrem nikdy nekončícího anakolutu Davidem Kozomrdským vám teď pravděpodobně zaměstnává uši víc než cokoliv jiného. Kromě verbálního guláše z fotbalového studia, které potvrzuje, že lepší je Brabec v hrsti než Brabec v televizi, je ovšem na světě pořád dost muziky a vzhledem k tomu, že stíhám kromě honění a kadění i poslouchání, je tu další nálož nových objevů, který by vám měly ulehčit či obvzláštnit momenty, kdy všichni fotbalový experti spí. WordPress mi tu podtrhuje slovo obvzláštnit, že je v něm prý chyba, ale já ji teda nevidím. Palivo 1, WordPress 0.

Za poslední měsíc se toho urodilo dost. Tak moc, že jsem si v jednu chvíli myslel, že snad porodím i já. Ale to nejde. Protože já jsem kluk a kluci rodí jenom hovínka. No já to nečtu, to ty si zaklepej na čelo.

Předně, než zapomenu. Máme pro vás další mix. Píšu množné číslo, jako že ho pro vás máme, ale ve skutečnosti jsem to musel udělat všechno sám, což je s podivem, protože bych měl mít z celý redakce nejmíň času, protože mám jak holku, tak práci. Šumivo pořád holku nemá, kdyby ho nějaká chtěla, pište na mail redakce. V rámci seznamky přikládám i jeho fotku.

sumak

Ale k tomu mixu: za poslední měsíc vyšlo strašně moc nový hudby. Jelikož nemám náladu vám tu vypisovat speciální posty o tom a tamtom albu, všechny důležitý fošny najdete v mixu. Já to rozepíšu jen tak, že tam teda je:

Ahrkh Wagner, Autrenoir, Necro Deathmort, GIRL PUSHER, Dag Rosenqvist, Ben Lukas Boysen, Qoso, Yüth Forever, Puce Mary a Kuedo. 

A ještě podrobnějc: Autrenoir je nový projekt Mondkopfa. Je to boží. Necro Deathmort to po experimentech na posledních albech vzali trochu víc zpříma a taky trochu víc hešteg smažíme osmdesátky a jejich nová deska je perfektní napínák a lá 80 techno metal. GIRL PUSHER je objev roku 2016 a kdo si to nemyslí, tomu spadne pes do výtahu. Dag Rosenqvist je můj Ben Frost pro letošní rok a jestli se ještě o chlup zlepší, bude dobrej jak kráva. Krávy jsou dobrý, například v burgrech. Ben Lukas Boysen je HECQ a to vám snad už k tomu nemusím nic psát. Ale že jsem hodnej, dám sem i video, kde se můžete seznámit s HECQ

– ale nic podobnýho teda od nový desky nečekejte. Asi si koupil housle nebo co, takže to je ambient asi jako když dete večer potají do ledničky a nechcete nikoho vzbudit. Yüth Forever se v mixu představují docela umírněným songem, ale ve skutečnosti je to docela fajn vyřvávačka, po dlouhý době něco, co je tak blbý, až je to dobrý. Doporučuji všem, kterým je 14, poslouchají Enter Shikari a chtějí udělat další krok. Těm samým lidem doporučuji i přestat masturbovat a začít chodit do posilky, abychom je nemuseli potkávat na ulici. To mi připomíná, že jsem šel minulý týden po ulici, bylo to super. Puce Mary je další z objevů, který vyletěl odnikud a vlastně pořád nevím, proč je to tak dobrý. Ale je to blondýna a má tag noise, takže za mě sjízdnost level 20. Kuedo je temnější než minule, říkal to Šumivo, ale věřte někomu, kdo nic nedělá, jen pije pivo a nikdy neměl anální sex.

d4a8560731cb46a3c604f05155768490.jpg

PUCE MARY

Z věcí, který se nedostaly do mixu, protože se tam nehodily, čti protože se dost blbě míchá hardcore a metal s elektronkama, bych doporučil především ruský Vólan, WRONG, Fear of Man a především Sumac, asi nejlepší letošní desku, která by mohla zabít vaší babičku i z vedlejšího pokoje. Sumac je mimochodem anglický název pro škumpu, kdybyste to nevěděli – někdo mi prosím vás napište co je škumpa, protože to nevím. Jo a Sumac mají písničky 10, 11 a 17 minut dlouhý, takže ideální k sexu, kdy po třech minutách dřiny musíte chvilku odpočívat, aby ta vaše neřekla, že jdete hned chcát a pít a nejste vůbec romantičtí. Jelikož jsem vás zatím asi na tuhle kapelu moc nenavnadil, tak jen dodám, že zpěvák je z Old Man Gloom, basák z Russian Circles a endžinéring alba dělal Balou z Converge. Doufám, že to stačí.

S Šumivem jsme pro vás natočili druhý podcast a pokud se teď ptáte kde je, tak je pravděpodobně v koši, protože jsem si ho pustil střízlivej a bylo to horší než všechno to zvěrstvo, co dělali Němci za války na Ukrajině a v Polsku. Další důkaz, že na světě neexistuje spravedlnost, protože jinak by už nějakej SWAT team přišel ke mě domů a moje mikrofony by zastřelil a spálil. Ale zkusíme to znovu.

Dočetl jsem Hemingwayův Pohyblivý svátek a doporučuju. 1794_1Pohyblivý svátek popisuje jeho první roky v Paříži a to je asi tak všechno, co se dá o knize napsat. Ezra Pound z toho vychází jako Bůh a Scotta Fitzgeralda bych asi umlátil croasántem hned jak by promluvil. Jinak mě potěšilo, že i lidi jako Hemingway měli období, kdy neměli peníze ani na to zaregistrovat se v knihovně. Vzhledem k tomu, že jsem často taky neměl ani na rohlík nebo brambůrky nebo mraženou pizzu, velmi mě potěšilo, že jsem vlastně nebyl chudej, ale hemingwej. Taky jsem přečetl (konečně) (sic! – nevím co to znamená, ale píše se to) Dřevaře od Roye Jacobsena a to doporučuju skoro ještě o trochu víc. Finsko-ruská válka a v hlavní roli hrdina, který musí v ukrutné zimě chodit ven a kácet stromy, což je asi tak těžký, jako když já jdu v zimě ven kácet holky – skoro nesplnitelný úkol. Nějakým zázrakem je v tom ale dobrej a to natolik, že když Finové evakuují jeho město, protože přijeli ruští vojáci na dovolenou, tak tam zůstane a kácí stromy dál společně s Rusama. Takže takové Dřevěné podvolení od Houellebecqa. Za mě skoro plnej počet, trochu mě mrzelo, že se z knihy nevyhoupl nějakej echt silnej moment, kterej by to poslal do nezapomenutelných výšin, stejně jako se mu to povedlo v Ostrovu.

Nashledanou.

 

Noise Party VIII

Přícháží léto (viz iliustrační obrázek níže), což znamená, že už nebudu muset nosit ven bundu. Krom toho to taky znamená, že se blíží další ročník nejlepšího festivalu na celým světě. Dostal jsem sice oficiální tiskovku s prosbou o sdílení, ale protože sem Pečivo, tak na to peču.
2D41B0B800000578-3268276-More_modest_style_Jared_Leto_took_a_step_back_from_his_eclectic_-a-52_1444564858437
Letos se jedná o osmý ročník festivalu budějovickýho NAABu, což je uskupení, který pije pivo i přes den a krom koncertů pořádá i jednou za rok tuhletu šmakuládu. Recenze na předloňský ročník je zde. A ano, je to tak dobrý. Krom toho, že tam hraje spousta kapel, který jsou uvedený v tý oficální tiskovce, která je určitě někde na internetu, tak se tam taky hraje ping pong a fotbal. Ano, ve stejnou dobu bude osmifinále Eura, ale ruku na srdce – jestli Tomáš Rosický v tu dobu nebude zraněnej a bude mít radost z postupu do osmifinále, tak si dám jägra.
672592
Jako poslední tři ročníky, tak i letos bude Noise Party v Rechlích, což je u Prachatic. Opět v malém kempu, kde malej panák stojí míň než autogram Lukáše Zelenky na aukru a ubytování je za padíka na noc.
Jo a festival se koná poslední víkend v červnu (24. – 25.6.), program je na programu v pátek a v sobotu a celá tahle sranda stojí 450,- na oba dva dny. V ceně je ale i neděle. To tam člověk může ještě chvilku pobejt a pokusit se najít svoji důstojnost.
Více info tady. Ne, dobře, dělám si prdel. Více info tady. Plakát tady:
noiseparty kapely

Readers Digest volume 3

Pentti Saarikoski – Dopis pro mou ženu  100%

Mnoho lidí Saarikoskiho nezná, proto Vás rád zasvětím: Pentti Saarikoski se narodil ve Finsku, ale jelikož měl tmavý vlasy a vypadal jako mexická verze Josefa Vinkláře, bylo mu zakázáno hrát hokej a lovit ryby rukama, což jsou jediný dvě zaměstnání ve Finsku (zdroj: Švédsko). Proto se tedy stal básníkem a spisovatelem a jelikož mu tento um šel dobře, dodnes mu ve Finsku říkají Pentium.216479_big

K tomu, aby mohl psát, potřeboval alkohol a to dokonce takové množství, že by na olympiádě překonal i Oldřicha Kaisera a Lenku Kořínkovou. Škoda, že není na světě víc alkoholiků, logicky by na světě bylo i víc geniálních spisovatelů. Vzhledem k tomu, že mu občas dost hrabalo a manželky přehazoval vidlema, často cestoval do různých měst Evropy, aby tam prznil holky a pil gin, pivo a vodku, což je zvyk, který od něj převzali angličané a praktikují jej do dnes.

Z jeho výletu do Dublinu, kde měl být tři měsíce, ale nakonec odjel po třech týdnech, protože už byl zchlastanej jak doga, vznikla tato kniha, která se tváří podle názvu jako dopis, ale dopis to není, protože dopisy jsou v obálkách, to já poznám. Nejlépe by se to asi dalo označit jako finské pokračování Obratníku raka – s tím rozdílem, že Penttiho kniha vlastně ani žádný děj nemá a daleko víc se soustředí na detaily a totální nepodstatnosti, které tříská hlava nehlava. Mezi jeho hlavní témata tedy patří: jak šel do hospody, co si tam dal, jestli se ráno vykadil, jestli mu stojí, jak se pozvracel, kam šel potom, jestli kadil podruhý, kolik mu zbejvá peněz a kde se probudil. Intelektuálové možná namítnou, že je to ubohé, ale i pro ně Saarikoski občas vytáhne vcelku zajímavou myšlenku, jako například, “ že království nebeské je ve skutečnosti v konečníku, kde jsou vidět hovínka.“

Díky jeho totální upřímnosti a faktu, že psal co ho napadlo, přinesl naprosto neuvěřitelné podobenství doby očima alkoholika, klobouk dolů. Navíc i přes to všechno je Dopis pro mou ženu opravdu dopisem pro ženu, kterou tehdy miloval a v neposlední řadě tak knihá zároveň působí i jako deník opravdové lásky, což je patrné například z toho, jak poeticky přirovnává lásku ke své ženě k tomu, jak smrděj jeho hovínka.

„Rána jsou fakt nemožný, nejdřív se mi nedaří vystříkat se, ať se snažím sebevíc, pak se nemůžu vyblejt, nemůžu se vysrat, bolí mě záda, je mi zima a stýská se mi po tobě.“

Samozřejmě, že život a lá Iveta Bartošová nejde praktikovat pořád a tak Saarikoski umřel docela mlád. Na jeho počest používají francouzi dodnes v závěrečných titulcích FIN.

Palivo

MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: Kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara – literární anamnéza  80%

Bylo tuším pondělní ráno, co jsem otevřel noviny a tam Emil Hakl doporučoval tuhle knížku. Jelikož jsem o této knížce nikdy neslyšel, dal jsem se do pátrání a už navečer jsem kadil s tímto úlovkem na mém úžasném záchodu. Kadil jsem dlouze, protože mě bolelo břicho. Musel jsem to psát? Nemusel. Museli jste to číst? Nemuseli. šanda-kazuistika

Jelikož jsem levičák, četl jsem jen levou část knihy, tedy novelu Michala Šandy. A musím říct, že jazyk Šandy si mě omotal jako nový kšandy (5 bodů za rým). Tenhle bláznivej tok šíleností se tváří jako záznam volných asociací, ale je za tím jasně vidět, jak si dal Šanda záležet s vyřezáváním kontur – i přesto ale kniha působí volně a spontánně jako můj piňdour v boxerkách. Už dlouhou dobu jsem nečetl žádnýho českýho autora, kterej by měl literaturu tak na vodítku (Měrka, Stančík). Co víc, Šanda je vtipnej jako já, když vypiju 13 jégermeisterů.

Za mě penis nahoru.

Palivo

Sylva Fischerová – Bizom aneb služba a mise  90%215318_big

Vůbec nevím co jsem to přečetl, ale dost se mi to líbilo. Především tedy v momentech, kdy jedna věta navazovala na druhou a začalo to dávat smysl. V jiných pasážích se zase kniha dá používat místo Jagermeistera a heroinu pro navození halucinací. Nádherná konceptuální, postmoderní poezie, která je vlastně román, který je vlastně průjem.

Palivo

 

Ágota Kristóf – Hier  90%

Agota Kristof tu sype slušnej násyp. Po absolvování trilogie Velkej sešit, Důkaz a Třetí lež jsem ani nic neočekával. Jarda Jágr taky z ničeho nic nepřestane umět hokej.7447-gf

‚Včera‘ je jeji zatím poslední román z roku 1995, kterej končí slovy „už nepíšu“. A Agota od tý doby už fakt nepíše. Aspoň teda romány. (Jestli jo, tak se omlouvám, sedím ve vlaku a nemám 3G, ale jen E, tak nemůžu na gůgl).

Jako jeji předchozí knihy, i tento román vykazuje autobiografické prvky, kdy hlavní hrdina emigruje a v zemi, kam odejde, dělá u pásu ve fabrice. Stejně jako autorka.

Do toho její obvyklá témata jako těžký dětství, kdy matka je kurva a biologickýho otce se hrdina v sedmi letech pokusí zabít tupým nožem, zároveň miluje nevlastní sestru, která neví, že její táta zdrandil kurvu a že její brácha je vlastně nevlastní brácha. Pak emigrace a depresivní život levné síly ve fabrice. Deprese, ztracená, nalezená a pak zase ztracená láska a všechno je to čtivý a dobrý a má jen 140 stran a proto 9/10.

Pečivo

 

Édouard Levé – Díla  75%

215509_bigDíla jsou sbírka 533 uměleckých děl z Levého hlavy – jedná se o díla filmová, sochařská, malířská, literární, hudební a tak dále pana krále, z čehož je patrné, že Levé je multifunkční jak naše sekretářka, co zvlándne skenovat, faxovat i kopírovat. Crazy shit.

Oproti Autoportrétu a hlavně Sebevraždě, jsou Díla o dost slabší. Což vůbec neznamená, že jsou špatný Za zmínku stojí třeba díla:

– postavit dům podle obrázku tříletého dítěte
– orchestr si náhodně rozdělí nástroje těsně pred koncertem
– v sále se rozkládá polystyrenový pohoří a uprostřed toho je airbus vymodelován z kebabů
– z mateřského mléka je vyroben lidský sýr
– zlatá vrtačka provrtává jelito

Na druhou starnu je Levé občas takovej umělec, že bych musel na gůgl abych pochopil věci typu: „dovnitř altové violy je marufláží přenesen lep představující anamorfózu jelena”. Jelilkož mě to ale na gůgl nedonutilo, dávám šest a začínám používat častěji slovo marufláž.

Pečivo

 

Stefan Themerson – Záhada sardinky  70%

Takto smíšené pocity jsem měl naposledy, když sem si prdl v autobuse. Na jednu stranu se mi ulevilo, ale na druhou stranu mi bylo trapně, protože sem neměl sluchátka.214628_big

Záhada sardinky je detektivka, která žádná neni, protože v půlce děje se autor rozhodne se na děj úplně vykašlat. Postav tam je jak u Marqueze, ale na druhou stranu je jejich stručný obsah uveden na začáku knihy a tak se se tam mohl vracet, když postava #13 po 50ti stranách zase přijde nakrájet salám a já tak zůstal stále v obraze.

Tématicky něco Vianem a O’Brianem, bohužel na mne moc O’Brian, proto dvě hvězdy dolu. Dobře rozjetej příběh, ke konci bohužel zbytečně moc dada.

Pečivo

PROČ

aub-bon-broth

Proč je slovo, se kterým se každý den od onoho osudného pátku probouzím. Proč jsme proboha nahráli podcast. Ani já, ani Šumivo nemáme světu vůbec co nabídnout, leda, že by někdo konečně vynalezl nějakej pohon z fekálií – to bychom tam mohli nakadět a načůrat a být konečně lidstvu nějak prospěšní. I přesto jsme se rozhodli, že potěšíme ucho leckterého masochisty a zaznamenáme naše hlasy na médium – proč? Vždyť to říkám, sám nevím. Jediné co si dokážu představit je jen ona situace, kdy se nás naše potencionální dvanáctileté děti při hraní v pokojíčku zeptají „tati, a proč jste to tehdy udělali?“ a já se jen potichu zvednu, zajdu do pracovny a zastřelím se.

Každopádně s trochou štěstí vznikl první podcast tohoto blogu. Neměl scénář a nevěděli jsme o čem mluvit a tím jsem jej myslím naprosto skvěle popsal. Je to strašný. Ale mám tušení, že to bude lepší. Možná. Možná si napíšeme scénář a možná budeme vědět o čem mluvit. Možná přijdou nějaký hosti a dostaví se témata. A možná budeme s Šumivem mluvit stejně nahlas a já přestanu huhlat a Šumivo si přestane hrát v ruce s mikrofonem a vytvářet podivné zvukové šumy. A taky se nám možná ozve Evropa 2 a stanou se z nás Leoši. Kdo ví. Jak říkal Steve Jobs – co se stane, to se stane. A taky se to stalo.

V tomhle díle jsme každopádně mluvili o novém filmu o automobilové závodnici Olze Hepnarový, o tom, proč vlastně posloucháme kytary (to jsme nakonec nevyřešili), o knížce Jona Fosseho a tak různě. V budoucnu to asi dostane nějakej řád, ale teď byste jej hledali marně. Abyste pochopili naše zoufalství, ponechal jsem všechno uvnitř a nestříhal to.

Proč o tom všem píšu? No asi proto, abyste o tom věděli ne. A taky proto, že jsme v podcastu slíbili, že pak někam hodíme co hrálo, abyste si to popřípadě mohli pustit. Takže zaznělo toto:

  • SNTS – Oblivion
  • Huren – Kotimikro
  • Pulled Apart By Horses – High Five, Swan Dive, Nose Dive
  • Pianos Become The Teeth – Sunsetting
  • HVOB – Cool Melt
  • Wholy Techs – Hire
  • Adebisi Shank – Masa
  • 65daysofstatic – Dance Parties (Distant)
  • LADYDOG – Kingh dog
  • Birds in Row – You, Me and The Violence

Podcast si můžete pustit přes mixcloud, což je vlastně docela příjemná stránka, pokud tam ještě nejste zaregistrovaní. Náš profil je tady a přímo tento díl je tady. Nebo přes Soundcloud a to je zase tady. A taky je v dropboxu, takže pokud jste ve sdílené složce, můžete si ho už teď stáhnout.

Pokud vezmete vážně naši výzvu poslat nám otázky, využijte mail WWWAR@inbox.com a nebo to napište na náš facebook. To snad zvládnete najít a já sem nemusím dávat na všechno linky jako úplná dilina.